Kofila
Tmou
Osud
Krtčí norou
Ostatní hry
Fotky


Krutá zákruta 3

  Naše účast loni byla zcela očekávání-prostá. Spíš jsme ten víkend neměli co dělat a měli jsme chuť si někde něco zahrát.
  Poté, co jsme se ale umístili nejlépe v celé Kofilí historii (do podzimu, kdy nás na Inule porazil paradoxně pouze tým orgů Krůty) a šifry se nám líbili tak, že leckteré hry zvučnějších jmen, by se za ně nemusely stydět, byla pro nás letošní účast v podstatě povinností.
  Hře předcházelo několik zajímavých momentů. Jednak jsme se s Hankou vrátili po půl roce z Jižní Ameriky - zkušenější, vyzrálejší, někteří v jiném stavu, jiní poněkud zblblí zdravým životním stylem i dlouhodobým pobytem na čerstvém vzduchu.
  Druhá polovina týmu nicméně nelenila a pod záminkou spolupráce se vloudila orgům do přízně a na jarním OSUDu odkoukávala jejich myšlenkové pochody, aby naší cestě za vítězstvím už nic nepřekáželo (že nám ani tato rafinovanost moc nepomohla zjistíte při pohledu do výsledkové listiny).

  Při pohledu do startovací listiny, nás zarazila přítomnost několika zvučných jmen (vesměs začínali na Pr.. - naše vítězné ambice se poté, co jsme to zjistili, obrátili doslova v prach)
  Nicméně flintu do žita jsme nehodili a i přes povinnou účast na svatbě v Líšni, kterou si zrovna ten den jeden náš nezodpovědný kamarád (a ex-člen Kofily) naplánoval. Jsme hru neodpískali a vydali se na start.
  Stále jsme totiž doufali, že orgové jsou naši kamarádi a že hru povedou kolem jedenácté dopoledne přes Líšeň, jak jsme se jim snažili vsugerovat (z průběhu hry, si můžete udělat představu, že orgové jsou v podstatě svině, neb hru vedli jak to jen šlo, co nejdál od Líšně).

  Ráno počasí věstilo škaredě deštivý den, na obrubníku v parku seděli Orgové D. a P. a krutě se tvářili, navíc byli už zjevně znechuceni množstvím úplatků, které dostali a náš kofilí dar sjeli pohrdlivým pohledem.
  Po povinném fotu a kratším intermezzu, jsme obdrželi startovní obálku.
  Po otevření jsme rychle opustili teorii, "že když už jsme v té Braillově zahradě - dostaneme určitě šifru na Braillovo písmo". Dostali jsme na papíře cosi kulatého a podivného do kterého jsme koukali a koukali.… Hodinu jsme zabili zkoušením několika principů, které nikam nevedli (zeměpis - časová pásma, morzeovka - i ten Braill byl zkoušen).
  Po hodině jsme stejně, jako 95% ostatních týmů požádali o HELP. Trochu nás uklidňovalo, že to stejné dělají i Pr.. týmy. O DEAD jsme naštěstí už žádat nemuseli, Pavla byla asi o 15 minut rychlejší.
  Druhá šifra pro nás znamenala největší herní selhání. Víme, po loňském "příteli na dopravním prostředku", že některé nápovědy jsou přinejmenším "kontroverzní", a že k úspěchu na této hře patří mj. schopnost odlišit "nápovědu" od podobných úchylností. Tady nám opět HELP k ničemu nebyl. Princip morzeovky byl rozpoznán okamžitě, ale dál nic. Vrchní část trojůhelníku nám přišla sice hezká, logická, leč prostá jakýchkoliv informací. S postupem času, jsme se navíc stále víc koukali na hodinky, jestli už není čas jet na tu svatbu. Nakonec to dopadlo tak, že tým kromě mě odjel do Líšně a já čekal DEAD, abych se přesunul k chladící věži, umazal se od bahna a pak i se zadáním trojky odjel za zbytkem týmu. Svatba proběhla úspěšně (Pravda ostatní svatebčané v šatech a oblecích se na nás, v manšestrácích a goretexových botách, dívali dost s despektem, zejména pak, když po mě na červeném svatebním koberci zůstávali kusy bahna od chladící věže). Cestou tramvají zpět je šifra, mimochodem moc pěkná a zcela nepravdivá (kterýpak Pojach to jen vymyslel, že ..), prolomena a tak jedeme rovnou na Lesnou.
  Čtvrtou šifru vyzvedáváme kdesi na chvostu pelotonu. Navíc máme hlad a tak sháníme nejbližší hospodu. To se ukazuje jako nepříliš dobrý nápad, protože sedíme pod televizí a zrovna dávají Kulový blesk. Fascinovaně hledíme na svatební scénu, která nám hodně připomíná právě prožité.. Nicméně vyluštění šifry to neprospívá a tak ji dáváme až po "obligátním" helpu. Pozitiva ovšem jsou: Začíná se dělat hezky a jsme příjemně najezení. Radost nám kalí pouze dlouhé hledání na nesprávném hřišti a poté, že ke správnému hřišti jde Pavla, která je sice výborný matematik, ale akát, nebo jasan jsou pro ni víceméně totéž.
  Pátá šifra je veselá, radostná, týmová, rychlá. Navíc známe terén, tak jdeme cestou necestou kolem Kociánky a přes skálu na Myslinově až ke hřbitovu. Až na jeden tým tam nikdo není, takže očekáváme průchozí šifru, což se záhy potvrzuje. U následující šifry (7) na dětském hřišti (kam chodíme s Hankou příležitostně venčit neteře a synovce) chvíli koukáme na papír, pak objevíme princip semaforu a po žvoulecí trase se přesouváme k vodárně. U vodárny je asi nejhezčí herní šifra. Naštěstí jsme docela příjemně "rozluštění", takže postupně přicházíme na princip a vychytáváme chyby. Pouze ten Štompil nám dlouho nedává smysl. Na vyluštění deváté šifry máme zoufale málo času, tak se podle "slona" odhodláváme k poslední zoufalé haluzi u ZOO, naštěstí se to kryje s místem cíle. Kde si můžeme dát pivo i jiné laskominy. Následuje přesun do K2 a ještě kamsi dál.
  Z výsledkové listiny, která je ale nyní (21.9) nedostupná, je patrno, že kdybychom na svatbu nejeli (ztráta asi 1 hodina), tak jsme skončili úplně stejně jako loni (tj. za Borci v úvozovkách, Dopijem a pudem a Mupy Mup). To, že pouze dva z těchto týmů došli do cíle a to tak tak značí, že hra se stala obtížnější. Vítěz ani další medailisté nepřekvapili.

  Po hře: Zvláštní smysl pro humor orgů se projevuje na celé čáře a jejich web začíná zjevně žít vlastním životem.

  Tady ještě tvrdili, že za to nemůžou a, že je nějaká chyba u mě v prohlížeči



( pozn. to opravdu nejsme my, takové protáhlé obličeje nikdo z nás nemá)

  K této úpravě názvu týmu vítězů k obrazu svému napsal org D. "Někdo nám hacknul web"

  A takto to orgové (konkrétně orgyně P.) po upozornění "opravili". Navíc znepřístupnili pro jistotu všechny údaje aby už nikdo nemohl nakouknout do statistik atd..

  Co k tomu dodat, má tak solidní tým, jakým Kofila bezesporu je, vůbec zapotřebí si začínat něco s takovou sebrankou pofiderních individuí??


Update

  Foto vítězného týmu